Původně byl jazyk HTML navržen tak, aby pomocí něj šlo snadno
vyznačit jednotlivé logické části dokumentu. Nikdy přitom nebyl kladen
důraz na přesnou definici výsledného vzhledu dokumentu. Web se však
rozšířil i do komerční sféry a vznikly tak požadavky na
lepší kontrolu nad grafickým vzhledem dokumentu. Tyto požadavky byly
uspokojeny přidáním atributů jako je align a elementů jako font pro lepší ovládání vzhledu
a formátování dokumentu. Kromě toho mnohé prohlížeče nabízely
nepřeberné množství proprietárních rozšíření HTML, která umožnila
lepší kontrolu nad výsledným vzhledem stránky.
Použití těchto technik mělo dva neblahé účinky. Za prvé se v HTML dokumentech místo jejich struktury začal vyznačovat spíše grafický vzhled. Druhá nevýhoda spočívala ve velké pracnosti a neflexibilitě tohoto řešení – způsob formátování se musel nastavit pracně pro jednotlivé elementy dokumentu. Rozsáhlejší změny v designu stránek byly pracné.
Obě tyto nevýhody odstraňují káskádové styly (CSS – Cascading Style Sheets ???). Pomocí stylu lze jednoduše definovat druh písma, způsob zarovnání, barvu a další vlastnosti elementu. Tato definice se pak použije jednotně v celém dokumentu. V dokumentu se již zaměříme pouze na strukturu informace – grafický vzhled je definován stylem.
V jednom dokumentu může být použito několik stylů, které se navzájem doplňují. A naopak. Jeden styl může být použit společně s neomezeným počtem stránek, které tak získají jednotný vzhled. To je snad největší výhoda kaskádových stylů – společnou definici vzhledu mohou sdílet všechny celého velkého web-site.
