To, že se vlastnosti ve stylech dědí, nám při vytváření stylů
ušetří mnoho práce. Místo pracného nastavování všech vlastností stačí
nastavit jejich základní hodnoty a poté pouze vyjmenovat výjimky.
Pro nastavování výjimek je velice výhodné použít kontextové
selektory. Kontextový selektor může vypadat třeba takto:
h1 em. Vyhovuje všem elementům
em, které jsou uvnitř elementu
h1. Uvedenou vlastnost můžeme elegantně použít pro
nastavení menšího písma pro položky hlouběji vnořených seznamů:
li ol, li ul { font-size: smaller }
Tato deklarace nám neříká nic jiného, než že v číslovaných a nečíslovaných seznamech obsažených uvnitř položky jiného seznamu bude použita menší velikost písma.
V kontextových selektorech můžeme kromě elementů používat
i třídy (class), názvy
elementů (id) a jejich
kombinace:
.preface blockquote { font-style: italic }
#pascal code { color: yellow }
